2014

I letos jsme se přidali k celostátní akci „Noc s Andersenem“. V knihovně nocovalo 15 dětí. Jak máme v našich pravidlech, poprvé mohou v knihovně přespat děti, které chodí do 1. třídy.

A co vlastně takové nocování obnášelo?

Tématem letošního ročníku byl komisař Vrťapka – hrdina komixových příběhů spisovatele Petra Morkese. A tak se celý program točil kolem detektivního vyšetřování. Nejprve jsme se vydali po stopách lupičů „lotrandova pokladu“. Došli jsme až k „Sumcovi“, kde jsme si mohli opéct buřty nebo si pochutnat na párku v rohlíku. Vše jsme zapili malinovkou a vydali se zpět, protože jsme se zřejmě vydali po falešných stopách a poklad jsme zatím nenašli. Po cestě jsme se naučili pomocí zrcátka přečíst obrácený text a pomocí lupy rozluštit miniaturní písmenka. Po návratu na základnu jsme si trochu procvičili prstíky a z korálků jsme vyrobili listy na náš „Pohádkovník“ (pro nezasvěcené – je to strom katalpa, který jsme zasadili při našem prvním nocování v roce 2008 na dvorku u obecního úřadu). Trochu jsme si zazpívali o loupežníku Lotrandovi a už nás čekal důležitý úkol – každý si musel vyzkoušet, jak udělat popis člověka včetně otisků prstů. Jen ten poklad pořád ne a ne najít. A to už jsme i vyluštili křížovky a získali tak indicie k jeho nalezení. Pak se ukázalo, že poklad je v budově, jen je truhla uzamčená kódovým zámkem. Teď přišly na řadu naše indicie. Všechny čtyři skupiny detektivů, pod vedením svých starších kolegů, musely dát hlavy dohromady a čtyřmístný číselný ód rozluštit. No ano, samozřejmě že to dokázali… a v truhle byl… dort. Mňam.

Po celou dobu byl k dispozici badatelský koutek, kde byl starý psací stroj, mikroskop, lupy, osvětlený glóbus… Čas nám ubíhal tak rychle, že než jsme se připravili na ulehnutí do spacáků, přehoupla se půlnoc. A to nás ještě čekala pohádka ze staré promítačky a čtení pohádek na dobrou noc. To se to usínalo.  Starší kolegové ještě procvičili um při pletení gumičkových náramků a pak zalehli do spacáků také.

Jako každý rok nás čekalo hektické ráno. Vstávání, snídaně, balení spacáků. Cesta k „Pohádkovníku“, kde jsme na něj navěsili naše barevné listy a pak společné foto. Poslední společná písnička a rozdání Pamětních listů a diplomů. To už za dveřmi čekali rodiče. Tak zase za rok…

Děkujeme maminkám za buchty k snídani i skvělou druhou večeři!

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich